Live Like a Butterfly

20. března 2013 v 21:09 | *SS* |  Příběhy
Moje první jednodílovka ;) snad se bude líbit ;)


Všude byla tma. Jediné světlo, které bylo vidět, byl úplňkový měsíc. Pod okny jsi slyšela několik opilých hlasů jak volaly tvé jméno.
"Juss, no tak, pojď k nám." Z těch hlasů se ti udělalo špatně a jediné, čeho jsi byla schopná, bylo sednout si na postel, chytit hlavu do dlaní a začít brečet. Taky jsi to chtěla udělat, ale došlo ti, že přesně tohle chtějí, chtějí, abys byla na dně a zvládla jen brečet jako malé dítě. Podívala ses do zrcadla a utřela si slzy ze své tváře. Už tě to nekonečné křičení jako třeba: "No pojď, máme tu Harryho, moc rád by se s tebou vyspal a pak tě odkopl navždy," vytáčelo.
Byla jsi zoufalá a ze své zoufalosti jsi šla k oknu a začala křičet: "Dejte mi konečně pokoj! Neznáte mě ani je! Nevíte, co by udělali a taky jsou o moc lepší než vy, protože se alespoň nenaváží do lidí jen proto, že mají někoho rádi," křičela jsi z balkonu domu, ve kterém jsi bydlela se svojí nejlepší kamarádkou Katie.
"Jussy, co se děje?" slyšela jsi její ospalý hlas.
"Nic," snažila ses zamaskovat to, že právě brečíš.
"Ale ale, slečínka Vymytámozečková se konečně ozvala, nečerpej na nás své síly, raději běž napsat na twitter, aby si tě follownuli buzíčci," smáli se ti a doslova je bavilo, že ti ubližují. Okamžitě sis sedla na postel a zakryla se tenkou dekou, kterou zdobilo pět chlapeckých obličejů, už nikdy jsi nechtěla vylézt, chtěla jsi jen sedět a přijít si v bezpečí od toho života, který ses snažila přežívat.
V noci už se tě snažilo vzbudit jen pár kamenů házených na tvé okno, ale pokaždé minuly. Celý večer jsi probrečela a propřemýšlela nad tím, proč jsou lidé takoví a jestli si opravdu zasloužíš zemřít, jak ti mockrát řekli. Ráno, když jste přišli s Katie do školy, bylo všechno v pořádku, dokud nepřišel Daniel, kluk, kterého jsi vždycky milovala, ale on ti nadával a využíval tě.
Když přišel, slyšela jsi už ode dveří: "Juss, skoč mi do šatny pro boty, nechal jsem je tam." Našpulil na tebe pusu a ty ses jen dívala do země. "Dělej," začal na tebe křičet, a když jsi začala protestovat, vytáhl si z tašky přes rameno svoje pití na fotbalový trénink a začal ho na tebe lít. Chtěla jsi utéct na záchod a udělat Bůh ví co, ale hned, jak ses otočila, stála za tebou princezna třídy Jessie. Viděla jsi, že se na tebe neusmívá, tak že by ti pomohla, podívala ses jí do očí a potichu jsi zašeptala: "Proč?" Jessie začala hlasitě křičet a trhat ti oblečení. Celá třída se smála, jen Katie kolem vás pobíhala a snažila se je přesvědčit, aby tě nechali. Ona je taková dobračka, že by nezabila ani mouchu. Když konečně se rozhodla, že to tak nejde, skočila Jessie na záda a škubala jí vlasy. Konečně ses jí vysmekla a začala utíkat. Běžela jsi nejdříve na záchod, kde jsi z batohu vytáhla sešit do občanské výchovy a propisku. Začala jsi psát: Když jsem byla malá, měla jsem spouty kamarádů, dokonce i Jessie a Daniela... potom jsem vyrůstala a měla jsem ráda mnoho věcí, když konečně v mých patnácti letech jsem přišla na svůj smysl života, což byla chlapecká skupina One Direction, všichni mě za to začali nenávidět. Ano, měla jsem stále kamarády, ale jen ty internetové, se kterými jsem se vídala jednou za měsíc na srazech. Jen oni mi rozuměli a nenadávali mi za to, kým jsem. Vděčím jim za to, jaká jsem. Za všechen ten smích, když jsme si volali na skype a povídali si. Za všechny ty vtipné imagine. Nejdříve to nebylo tak strašné, ale později mě začali moji spolužáci i šikanovat. Zvládala jsem to celý rok. Teď už to ale nedokážu... nezvládám to, všechnu tu bolest, co prožívám nejde zvládnout... Vždycky jsem doufala, že se změníte a budete mě respektovat, ale vy to neděláte. S láskou, Jussy."
Běžela jsi ke vchodovým dveřím. Okamžitě, když jsi vyběhla a rychlostí běžela k nejbližšímu mostu, stékaly ti slzy po tváři. Bušelo ti srcde jako o závod. Konečně jsi tam doběhla a přelezla zábradlí. Procházelo tudy několik lidí, ale nikdo se nezastavil, až jedno auto... To už ale bylo pozdě, zrovna jsi se odhodlala skočit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucqa Lucqa | Web | 22. března 2013 v 18:51 | Reagovat

Ty jo...to je skvělý. Trochu depkoidní, ale to se mi na tom líbí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama